Nerozumíme, proč .... zaměstnanci nemocnice se anonymně ptají vedení města na věci, které je zajímají. Ačkoliv jde o anonymně zaslané dotazy, je i v tomto případě důležité na ně odpovědět.
Na dotazy odpovídají:
• Místostarosta Mgr. Karel Krejza
• Radní města a předseda správní rady Nemocnice Litoměřice, a.s., Ing. Radek Lončák, MBA
• Radní města a předseda dozorčí rady Nemocnice Litoměřice, a.s., MUDr. Leoš Vysoudil, MBA
Proč chce město prodat naši bohatou nemocnici s výborným vybavením a s kvalitními zdravotnickými týmy a nechat si z ní jen holé stavby, které pak bude muset za své peníze opravovat?
Karel Krejza: „Do budoucna není v silách města udržet prosperující nemocnici. Podmínky ve zdravotnictví jsou systémem nastaveny naprosto nerovně. Dotazoval jsem se na ministerstvu, zda je šance systém financování změnit. Odpověď zněla, že bohužel není a nebude. Osamělý hráč v poli, jako je litoměřická nemocnice a jí podobné, nemohou obstát v konkurenci fakultních a krajských nemocnic. Je třeba si uvědomit, že město Litoměřice má každý rok na investice zhruba 60 - 70 milionů korun. V posledních dvou letech jde každý rok z rozpočtu města 1/3 z této částky do nemocnice. Jen dorovnání mezd nařízené státem stálo v posledních dvou letech rozpočet města 30 milionů korun. Například desetiprocentní navýšení tarifních mezd zaměstnancům znamená dalších 55 milionů korun navíc. Pro město jde o velké, naprosto nepředvídatelné riziko.“
Proč si město ponechá jen holé stavby, které pak bude muset za své peníze opravovat?
Leoš Vysoudil: „Osobně se domnívám, že město by mělo budovy a pozemky vložit zpět do nemocnice a v případě prodeje je společně s akciemi převést novému majiteli. Chápu však obavy některých zastupitelů i obyvatel, že tím město ztratí veškerou kontrolu nad nemocnicí. Nájemní smlouva může zabránit tomu, aby budovy byly využity pro jiné účely, než je poskytování zdravotních služeb. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že v následujících letech bude areál vyžadovat mnohamilionové investice a na ty město v současné době opravdu nemá. Umím si představit i možnost, že město nejprve prodá akcie a s časovým odstupem několika let i budovy, pokud nový nabyvatel akcí prokáže, že splnil očekávání města při poskytování zdravotních služeb. Do té doby lze opravy a modernizaci budov provádět z prostředků získaných z nájmu a z prodeje akcií. Je však otázkou, lze-li jej v budoucnu k odkoupení přinutit.“
Proč chce město ještě více deformovat naše lékařské umění a náš altruismus tzv. ekonomickým myšlením pod tlakem míry zisku finančních skupin podnikajících ve zdravotnictví?
Radek Lončák: „Nechce ho deformovat. Naopak, chce zajistit odpovídající podmínky pro další rozvoj lékařské péče. Je zřejmé, že některé nemocnice menšího typu ekonomický tlak v následujících deseti letech neustojí. Nám jde o to ochránit tu naši. Jsme přesvědčeni o tom, že jen pro zařízení, jež je součástí většího celku, lze vyjednat lepší ekonomické podmínky. Tvrdím to i přes velké riziko, že to budu právě já, kdo může přijít o práci.“
Nerozumíme tomu, a navíc se cítíme přehlíženi a ohroženi, neboť jsme od města a vedení nemocnice neobdrželi žádné relevantní informace o podmínkách, které jsou s prodejem všech 100 procent akcií nemocnice spojeny.
Karel Krejza: „V posledních několika letech jsme se snažili zrealizovat koncesní řízení – tedy pacht nemocnice na dobu 20 let. Bylo pro nás zcela nepochopitelně zcela zmařeno státní institucí (ÚOHS), u jehož ředitele nedávno policie při domovní prohlídce nalezla miliony korun, jejichž původ ředitel nedokáže vysvětlit. Ihned poté jsme obyvatele informovali o tom, že v hledání strategického partnera pokračujeme dál.“
Bude mít město Litoměřice kontrolu nad provozem nemocnice?
Leoš Vysoudil: „Přiznejme si, že nebude a je to dobře, neboť dojde k odpolitizování zdravotnictví na komunální úrovni, ke kterému v posledních letech došlo.“
Bude moci soukromý subjekt nakládat s pracovníky nemocnice, s technikou a s celým provozem naprosto podle svého uvážení a svých zájmů, bez ohledu na potřeby obyvatel Litoměřicka?
Radek Lončák: „Lékařů i zdravotnického personálu je všeobecný nedostatek. Nicméně pracovníci nemocnice se nemají čeho bát. Jejich pracovních smluv se tato změna vůbec nedotkne. Co se týče techniky a provozu, tak jen management nemocnice, který bude hledět na potřeby obyvatel města a regionu, může být úspěšný.“
Budou zachována všechna stávající oddělení nemocnice a veškeré poskytované služby?
Leoš Vysoudil: „Rozsah poskytovaných zdravotních služeb je dán smlouvami se zdravotními pojišťovnami a rozhodnutím o registraci. Již v minulosti jsme na základě požadavku zdravotních pojišťoven na restrukturalizaci nemocnic v Ústeckém kraji museli např. uzavřít lůžkové oddělení psychiatrie, zrušit pracoviště gynekologické onkocytologie, mamografie, ale vždy bez poklesu příjmů od pojišťoven. Představa, že by nový nabyvatel akcií zrušil nevýdělečná oddělení, je mylná. Systém úhrad je nastaven tak, že pokud by došlo k uzavření ztrátových pracovišť ze strany poskytovatele, zdravotní pojišťovny by velmi rychle snížily platby poskytované nemocnici (odečetly by zaniklou péči) a to si žádný rozumný vlastník nemůže dovolit. Rovněž otevření nových pracovišť, která budou hrazena ze zdravotního pojištění, bude vždy vázáno na souhlas pojišťoven a jejich ochotě za tuto novou péči zaplatit.“
Z jakých prostředků byl (bude) uhrazen audit, který ocenil (ocení) hodnotu nemocnice, jaká je (bude) její stanovená cena a zda nedochází ke střetu zájmů mezi auditorem a eventuálním nabyvatelem akcií nemocnice?
Karel Krejza: „Audit a ocenění objednalo město Litoměřice jako majitel nemocnice. Znalecké posudky zatím nejsou vyhotoveny. Je třeba si uvědomit, že přestože má majetek miliardovou hodnotu, zatěžuje městský rozpočet stále víc. Půjde tedy o tržní ocenění nemocnice. Zvolená metoda je zodpovědností znaleckého ústavu. První posudek zpracovává firmy Grant Thornton, druhý Pražská oceňovací a znalecké kanceláři, často využívaná našimi soudy. Ani v jednom případě nevidíme střet zájmů. Firma, která pro svůj provoz potřebuje pravidelnou finanční podporu od svého majitele, nemá v tržním prostředí příliš velkou hodnotu.“
Pokud město marnotratně usoudí, že nemocnici nechce, pak je dobrým řešením jako tzv. menší zlo z medicínského hlediska bezproblémové návaznosti specializované péče o zdraví začlenit městskou nemocnici do Krajské zdravotní.
Karel Krejza: „Ale to nikdo v tuto chvíli nevylučuje. Může to být Krajská zdravotní, nebo také nikdo. Záleží na tom, jakou nabídku v otevřené soutěži uchazeči o koupi akcií městu předloží. Do hodnotící komise přizveme jak zástupce petičního výboru, tak i zástupce opozice. Rozhodovat budou zastupitelé, a to jistě s plnou odpovědností vůči závažnosti tématu. Nebylo by nic jednoduššího, než před nemocnicí zavírat oči a tvářit se, že je vše v pořádku. Je však čas poctivě si přiznat, že není.“