Adresa: Mírové náměstí 40, čp. 171

Základem je budova gotické radnice, poprvé doložené roku 1397. Zbytky jsou zachovány v obloucích podloubí. Po požáru města r. 1537 byla vážně poškozena. V letech 1537-39 byla mistrem Pavlem a po jeho smrti mistrem Jiřím přestavěna v renesančním slohu. V roce 1662 byly sníženy střechy. Na severním rohu radnice je umístěna na pilíři kopie renesanční, nejstarší exteriérové plastiky ve městě (r.1539), tzv. Rolanda v podobě divého muže s kyjem, jako symbolu obchodu a trhu.

Ve spodní části pilíře je upevněn železný tzv. český loket - stará délková míra. V podloubí jsou umístěny 2 erby z Dlouhé brány - říšský a městský z doby před rokem 1409. V roce 1947 zde byla umístěna i pamětní deska M.Pavla Stránského. Na jižním průčelí jsou patrné zbytky pranýře. Pozoruhodné je též vnitřní schodiště a dřevem vykládaná zasedací síň městské rady z roku 1542, zdobená vyřezávanými reliéfy českých panovníků i měšťanů.

Adresa: Dómské náměstí
Je místem, kde se nacházelo na cca 6 ha původní knížecí a přemyslovské hradiště připomínané roku 1096, které zmizelo beze stopy. Kolem roku 1057 zde kníže Spytihněv II. založil kapitulu sv.Štěpána. Později na místě hradu byl vystavěn rybářský kostel sv.Jiří uváděný r.1384 a zbořený r.1876. Sousední část hradiště byla připojena k městu a nově osídlována v letech 1253 a 1262 jako Nové Město, jehož středem se stal kostel sv.Václava.

Po vzniku biskupství ve východní části návrší dal roku 1655 biskup Maxmilián Rudolf Schleinitz základ k vybudování uzavřeného církevního areálu, rozkládajícího se na cca 3ha, vymezeného cca 750m dlouhou hradební zdí se třemi branami. Hlavní severní brána (dosud zachovaná) z Dómské ulice pochází z r.1662 a nese znak prvního biskupa Schleinitze s letopočtem 1662.

Adresa: Máchovy schody, čp. 9

Pozdně barokní patrový mlýn na potoku Pokratci byl postaven koncem 18. století. V přízemí je členěn slepými obloukovými arkádami s velkými půlkruhovými okny. V přední části domu je pilířová síň se čtyřmi poli plackové klenby. V letech 1996 - 1997 byl celý objekt zrekonstruován

Adresa: Na Valech, čp. 265

Bývalý královský hrad vznikl zřejmě již ve 2. polovině 13. století, za Přemysla Otakara II. Přestavěn byl patrně na začátku vlády Karla IV. (před r.1359) a začleněn do nového pásu hradeb. Tato "novostavba" úzce souvisela s tehdejším podstatným rozšířením města i novým opevněním. Původní hrad zaujímal mimo jiné i část dnešního pivovaru.

V "Novém paláci" s vysokou střechou a domácí kaplí přebývali při svých krátkých pobytech čeští králové, bylo zde i sídlo krajského sudího (roku 1381 přešla pravomoc krajského soudu na město) a možná, že v areálu hradu byla i dříve v pramenech doložená mincovna, kterou však r.1300 nechal král Václav II. přemístit do Kutné Hory. Sám stavebník "Nového paláce", císař římský a král český Karel IV., zde pobýval celkem třikrát - v roce 1355, 1359 a 1369. Při jednom ze svých pobytů podepsal darovací listinu, ve které věnoval vrch Radobýl městu Litoměřice pod podmínkou, že toto na jeho svazích zřídí vinice, což tehdejší radní splnili. Od té doby se traduje rozvoj vinařství na Litoměřicku.

Adresa: Mírové náměstí

Postaveny na místě původních kašen z roku 1541. Horní dřevěná kašna byla postavena mistrem Martinem ze Žitavy a roku 1715 pak nahrazena barokní kamennou kašnou na níž je umístěna plastika čtyř delfínů, v jejichž otevřených tlamách jsou chrliče vody. Na jejich vztyčených ocasních ploutvích je položena kruhová mušle s vodotryskem. Dolní kamenná kašna byla zničena během třicetileté války a v polovině 19. století pak nahrazena kopií kašny horní. Obě kašny byly restaurovány akademickým sochařem - restaurátorem Čestmírem Mudruňkou v roce 1994.

Adresa: Mírové náměstí

V roce 1680 postihl město, stejně jako celou zemi velký mor. Na památku a z vděčnosti za překonání této morové epidemie, při níž zemřelo asi 400 osob, bylo v letech 1681-85 dle návrhu Giulia Broggia sochařem Abrahamem Kitzingerem z Děčína a litoměřickými kameníky Andreasem Koldererem a Ambrožem (Ambrosio) Waldem postaveno barokní sousoší. Mariánský sloup byl vysvěcen již 13.4. 1681.

Na jeho vrcholu je umístěna Immaculata, což je ikonografický typ P.Marie stojící na půlměsíci a zeměkouli s ovinutým hadem jako symbolem dědičného hříchu. Na postranních soklech jsou umístěny sochy patronů proti moru: sv.Rocha, Šebestiána, Bartoloměje a Františka Xaverského.

Ve výklenku pak leží socha sv.Rosalie. Roku 1992 byly původní plastiky nahrazeny kopiemi, které jsou dílem akademických sochařů - restaurátorů Čestmíra Mudruňky a Ivo Hamáčka.

Původní systém hradeb připomínaný k roku 1257 zanikl beze stop. Dnešní gotický systém hradeb vznikl ve dvou etapách.

Vnitřní hradba z doby kolem roku 1360 - 80, opravovaná v letech 1502-05, je místy vysoká přes 10m a 2m silná, opatřená zubatým cimbuřím a hranolovitými věžicemi dovnitř otevřenými. Na jedné z nich, mezi ulicí Novobranskou a Zítkovou, je vyrytý kalich z husitské doby, jiné byly upraveny v 19. století pro obytné účely.

Západní věžice (u pivovaru) byla r. 1705 upravena jako vyhlídkový pavilon zvaný jezuitská hvězdárna. Vnější parkánová zeď, původně 4,5m vysoká, postavená kolem roku 1513, je zachována do výše cca 3m, silná cca 120cm, s několika podkovovitými baštami, které byly též dovnitř otevřené.

Dnešní obvod hradeb je dlouhý cca 1 800m. V hradbách byly původně čtyři brány: východní - Dlouhá brána (připomínaná r.1405, zbořena r.1863), jižní - Mostecká (na cestě k přístavu, zbořena r.1831), západní - zvaná Michalská (dle sousedního kostela, zbořena r.1839) a severní - řečená Nová (dříve Cínařská, zbořena r.1839).

Gotické hradby tvoří hranice Městské památkové rezervace (MPR), která byla vyhlášena výnosem ministerstva kultury ČSR ze dne 27.října 1978 č.j. 22 260/78 o prohlášení historického jádra města Litoměřic za památkovou rezervaci

Litoměřické náměstí tvoří jádro města již od počátků 1. třetiny 13. století za Přemysla Otakara I. Má nepravidelný obdélníkový tvar o rozměrech 75-90 x 180-195m a je značně rozsáhlé, cca 2ha. Dokládá tak význam města ve středověku, kdy náměstí sloužilo jako hlavní tržiště.

Původní koryto s vodou bylo v r. 1541 nahrazeno dřevěným potrubím a byla postavena horní dřevěná kašna, zřejmě v témže roce pak i dolní kamenná kašna. V letech 1839-59 bylo vydlážděno celé náměstí a město. V roce 1856, po velké epidemii cholery, byla vybudována kanalizační síť.

Většina domů na náměstí je v jádře gotická. Uvnitř a na fasádách lze ale vidět projevy všech stavebních slohů od gotiky až po 20. století.