Čeština
English 
Deutsch 
Radní města Litoměřice navštívili ve středu odpoledne úložiště Richard, aby se podrobněji seznámili s jeho provozem a zázemím. Za doprovodu pracovníků Správy úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) a jejich odborného výkladu se dozvěděli, jakým způsobem se tam skladují takzvané institucionální odpady.
„Po velmi detailním seznámení se s provozem i samotným způsobem ukládání odpadu jsme si potvrdili, že zařízení je bezpečné a pro obyvatele města a okolí nepředstavuje riziko,“ konstatoval po prohlídce starosta Litoměřic Radek Löwy, který odmítá fámy o potenciálním nebezpečí hrozícím z úložiště.
Odpady uložené hluboko v útrobách vrchu Bídnice pocházejí ze zdravotnictví, průmyslu, zemědělství či výzkumu. Jedná se mimo jiné o vyřazené radioaktivní zářiče jako například požární hlásiče nebo hladinoměry. Uskladněn je tam i zdravotnický materiál či kontaminovaná suť. Veškerý odpad je ukládán do speciálních sudů. Ty jsou před uložením podrobeny několika zkouškám a zjišťuje se neporušenost obalu. Každý ze sudů je následně označen a uložen na dané místo. Nechybí ani detailní dokumentace. Sudy jsou umisťovány do komor, které když dojde k jejich naplnění, jsou následně zality betonem. I přesto ale odborníci úložiště a jeho okolí nepřetržitě a zevrubně kontrolují a monitorují, zda nemá negativní vliv na okolí. Výstupy z těchto průzkumů získávají také zástupci města.
Příkladem mohou být pozorovací hydrogeologické vrty v okolí Richardu, které před nedávnem prošly regenerací.
„Výsledky měření jsou dlouhodobě dobré. Dá se říct, že voda vytékající přímo z důlních prostor uložiště má de facto hodnoty pitné vody a nevykazuje žádnou kontaminaci. Naměřené hodnoty jsou hluboce pod stanovenými normami,“ uvedl vedoucí odboru životního prostředí městského úřadu Pavel Gryndler, který se návštěvy společně s radními také účastnil. Sledovány jsou například hodnoty radioaktivních izotopů uhlíku, kobaltu, tritia, cesia nebo americia.
V polovině roku 2021 byla v areálu Richardu dokončena výstavba malé vodní nádrže s potůčkem, jež zachytává důlní vody vytékající z úložiště. Nachází se přímo pod budovou informačního střediska. V jezírku roste vodní zeleň a žijí v něm okrasné ryby.
Úložiště je v provozu od roku 1964. Tvoří ho jen malá část z celého komplexu tří bývalých hlubinných vápencových dolů. Nadloží i podloží bývalého důlního komplexu tvoří nepropustné slínovce s mocností přes 50 metrů. Bývalý vápencový důl proměnili Němci během druhé světové války na utajenou podzemní továrnu, kde vězni vyráběli součástky motorů.
