Litoměřice si připomínají 180. výročí úmrtí Karla Hynka Máchy

Hynku, Viléme, Jarmilo ... znělo včera vpodvečer před divadlem Karla Hynka Máchy v Litoměřicích u sochy českého romantického básníka, jehož 180. výročí úmrtí si budeme v neděli připomínat. Vzpomínku připravilo Centrum cestovního ruchu Litoměřice. Autor slavného Máje sice prožil v Litoměřicích jen krátký úsek svého života, nicméně zanechal ve městě na soutoku Labe a Ohře hlubokou stopu.

Pojmenována jsou po něm významná místa – ať již divadlo, knihovna nebo schody na parkánech. Úspěšně zde funguje i Hynkovo hravé divadlo.

„Mácha se jednoho pozdního zářijového dne roku 1836 vydal pěšky do Litoměřic. Směřoval do domu Na Vikárce, kde měl domluvený podnájem, a u litoměřického advokáta Durase nastupoval jako písař. Plánoval zde prožít svůj život, sem se za ním měla přistěhovat drahá Lori, jen co porodí jejich dítě,“ zahájila literární pásmo přibližující konec Máchova života vedoucí infocentra Hana Mildová. Osud tomu však nechtěl. Je 8. listopadu 1836, tedy den, kdy se měla konat svatba. Místo svatby je však ženich vynášen v rakvi ze svého bytu Na Vikárce, tehdy U Švícka.

„Večer jsem ležel na Radobylu v neděli, na jednom velkém vrchu za Litoměřicema, už byla tma. A v tom vyšel v Litoměřicích oheň. Tak jsem běžel honem do Litoměřic. Asi třičtvrtě hodiny jsem měl co běžet. To byl ale oheň. Jedenáct stodol, samé obilí, najednou hořely, a vítr do toho foukal až hrůza ....,“ píše 24. října Mácha rodičům a Loře, aniž by tušil, že jde o jeho jednu z posledních literárních výpovědí. Pomáhal hasit a následně onemocněl. V noci z 5. na 6. listopadu ve svém bytě nad vinárnou umírá. Na choleru, o které dnes již nikdo nepochybuje. Zda ji dostal při své poslední návštěvě Prahy, kde právě vypukla, nebo ze stoky, z níž se napil při hašení požáru, již dnes není možné zjistit. Co však víme, je fakt, že za rakví šel pouze jeho bratr Michal. Neslo ji 12 řemeslníků, protože ostatní se báli nemoci.

Mácha však pro Čechy v budoucnu hodně znamená. Je 1. říjen 1938 a ráno má být na základě mnichovského diktátu obsazeno české pohraničí německou armádu. Na litoměřickém hřbitovu se narychlo exhumují ostatky básníka, aby mohl být převezeny do Prahy. Druhý pohřeb se koná 7. května 1939. Tisíce lidí doprovázejí Máchu na vyšehradský Slavín. Tentokráte již rakev nesou k hrobu přední čeští básníci a spisovatelé. V obavě před zničením je před fašisty ukryta i Máchova socha od Václava Blažka stojící na rohu litoměřického divadla. Na své místo se vrátila na jaře roku 1946.

Máchovy ostatky už na Slavíně zůstaly. Navštívit však lze na litoměřickém hřbitově Máchův pomník nebo si na úpatí Mostné hory prohlédnout bronzový odlitek slavné Myslbekovy sochy K.H.Máchy, na jehož pořízení byla uspořádána veřejná sbírka. Řadu zajímavostí z Máchova života je možno vidět ve světničce v domě Na Vikárce, ve které je kromě dopisů a dalších dobových artefaktů i replika pláště, v němž Mácha přišel do Litoměřic. 

Máchu lidé uctili květinou i svíčkou.

Pracovníci infocentra – Ondřej Přecechtěl, Jitka Maximilánová a Hana Mildová – společně se studentkou gymnázia Anetou Břeňovou připravili před divadlem na základě poznatků shromážděných historikem Oldřichem Doskočilem literární pásmo s nejdůležitějšími fakty, jež spojují básníka s Litoměřicemi.

Účastníci vzpomínkové akce se společně vydali i do Máchovy světničky, kterou lze navštívit po domluvě s Oblastním muzeem.