Čeština
English 
Deutsch 
Žhavý „Uherský tanec č.5“ pod taktovkou Matthiase Herbiga v podání několika desítek mladých českých a německých hudebníků zakončil v neméně žhavém nedělním odpoledni „Litoměřickou letní filharmonii 2017“ (LLF). O tom, že se její třetí pokračování vydařilo, svědčí fakt, že si publikum v téměř zaplněném letním kině vytleskalo ještě přídavek. Vlastně dva - protože dvě dirigenti samozřejmě nemohou řídit filharmonii současně. A tak Chačaturjanův „Šavlový tanec“ patřil Jiřímu Knottemu, zatímco závěrečný sbor z Verdiho opery Nabucco Matthiasi.
Hudební „Putování po Evropě“ provedlo posluchače symbolicky starým kontinentem – ve skladbách 14 evropských autorů počínaje Beethovenem, Griegem a Suchoněm až třeba po Jaroslava Ježka, rockovou Metallicu v úpravě pro smyčce či Queen. Na pódiu letního kina se v horkém nedělním odpoledni s orchestrem vystřídali sólistka opery z Chemnitz s okouzlujícím sopránem Guibee Yang, kapela Schizzo Band, čtveřice dívek Daisies zpívající swing a padesátičlenný sbor složený ze zpěváků a zpěvaček několika souborů z Litoměřicka.
Spojení, které ‚frčí‘
„Repertoár jsme tvořili tak, že každý navrhl něco, co by rád a pak jsme licitovali, co zařadit či vyřadit. Hráči jsou různé technické úrovně, ale každý má svého mentora, který jim poradí fígle jak na to. A spojení napříč žánry, orchestry, městy i regiony dnes ‚frčí‘ a funguje,“ říká dirigent Jiří Knotte z teplické konzervatoře a připomíná v té souvislosti dnes už legendární počin České filharmonie. A fungovalo to i v Litoměřicích! Při unikátní akci, která by se jen těžko uskutečnila bez vstřícného přístupu a podpory Sdružení Euroregionu Labe-FMP Interreg VA, Sächsischer Musikrat a Města Litoměřice.
„Je to o souhře a vzájemném naslouchání, o přístupu dirigentů. Na konci je z toho něco úžasného. A taky pocit dobré práce,“ shodují se o LLF violoncellistka Marie Puldová a Klara, jedna ze saských houslistek.
Masaryčkou zněl Beethoven
Celý pátek a v sobotu dopoledne se mladí muzikanti z uměleckých škol z Litoměřicka, teplické konzervatoře a saských hudebních škol z Míšně, Drážďan, Radebeulu a Freibergu sehrávali v areálu ZUŠ. Společně, pod střechou stanového přístřešku, i jednotlivě po nástrojových sekcích v sálech a učebnách školy. Podobně jako při vydařeném dubnovém soustředění v zámku v saském Colditzu. Masarykovou ulicí, v blízkosti velmi frekventované silnice , občas i s kulisou vlaku a závor, zněl Beethoven, Mozart, Brahms… Potom se dění přestěhovalo do letního kina na Střeleckém ostrově. Doslova mravenčí práce se zúročila v nedělním koncertu.
„Jsem nadšená, zkrátka úplně paf, užívala jsem si i takové detaily, které se na zkouškách nedařily, jako jsou tremola a dlouhé tóny na koncích. Teď se najednou mladým jakoby otevřely uši, byli koncentrovaní a vše do sebe hezky zapadalo, “ pochvalovala si po nedělním koncertu Adela Drechselová, koncertní mistryně Drážďanského orchestru, která v Litoměřicích hrála první housle. Zároveň ocenila, co vše organizátoři tak velké akce museli pro její zdar zvládnout.
Překvapení pro Matthiase
„Byl to náročný víkend , ale výsledek, myslím, stojí za to,“ komentovala litoměřické soustředění ředitelka ZUŠ Dominika Valešková. Dodává, že velkou měrou k tomu přispěli oba dirigenti. „Velmi si rozuměli, jak hudebně, tak i lidsky. A bylo nto znát na celkové atmosféře zkoušek i koncertu.“
„Když skladbu ‚trefíte‘, musí vás obejít, jak u vás říkáte, ‚husí kůže‘, prozradil při zkouškách něco ze svých zkušeností Matthias. Od pořadatelů a muzikantů si za to v závěru nedělního koncertu vysloužil sladké překvapení - dort v podobě husí kůže.
Text: Miroslav Zimmer, foto: Anna Hrochová
