Horký večer doslova i v přeneseném slova smyslu prožili ve středu 12.června v Máchově divadle aktéři koncertu absolventů litoměřické ZUŠ. Ve vedrem rozpáleném stánku múz to pěkně ‚rozpálili‘ i sami muzikanti. Zaujalo snad každé ze čtrnácti čísel pěkně sestaveného programu. O vzruch i úsměvy v hledišti se mj. postarali violisté Lukáš a Jakub Kacarovi, kteří po Šostakovičově Prelude předvedli Cohenovo Tango 8 i s krokovými variacemi a otočkami, nebo třeba další sólisté, z nichž někteří se v programu objevili i dvakrát, jako Sára Korábová na klavír v Chopinově Rondu, a později na housle ve Smetanově Duu č.1 A dur Z domoviny. Nebo už zmíněný Lukáš, který pak vyměnil violu za klavír v Čajkovského koncertu b-moll. Osvěžením v závěru horkého hudebního večera pak bylo vystoupení pětice dívek vokální skupiny Daisies.
Výkony, které určitě udělaly radost i učitelům, předvedli i B. a T.Sedláčkovi a B.Koťová s K.Horákovou na čtyřruční klavír, fagotista Š.Fröhlich, B.Cabalková na příčnou flétnu, zpěvačky V. Horáková v Cry Me River a A.Pachirová v muzikálovém zpěvu Memory od A.L. Webera a především v Offenbachově Barcarolle, kterou si zazpívala s učitelkou J.Červinkovou.
Obavy, že s odchodem talentů po minulých dvou „úrodných “ ročnících , už to nebude ono, se ukazují jako liché. Dobrých hráčů škole neubývá, vlastně o tom přesvědčil i tento koncert. Mimochodem, dva z výše jmenovaných – tedy L.Kacar a S.Korábová byli vybráni, aby si už tuto neděli 16.června zahráli s Českou filharmonií a s dalšími talentovanými hráči z celé republiky na koncertu v Rudolfinu.
„Kamarádi, zkušenosti z hraní i z koncertů a především prima pocit a radost z muziky,“ shrnul do jedné věty čas strávený v litoměřické ZUŠ L.Kacar, který souběžně se studiem na ČVUT bude pokračovat na pražské konzervatoři. U hudby zůstávají i další absolventi. Violoncellistka Marie Puldová to má nastavené téměř stejně jako Lukáš - tedy ČVUT a konzervatoř. Přijímačky už prý má úspěšně za sebou…A roky strávené na ZUŠce? „Začátky byly nelehké, vzpomínám na první koncert, kdy mi bylo sedm. Nedopadlo to nijak slavně. Teď už je to mnohem, mnohem lepší,“ říká se smíchem Maruška.
Text a foto: MIROSLAV ZIMMER