Výzkum přibližuje, jak období zákazu volného pohybu prožívali Litoměřičané

mestompVýzkum Vysoké školy aplikované psychologie přibližuje pocity, postoje a prožívání lidí v Litoměřicích po vyhlášení nouzového stavu. Na anonymní online dotazník zveřejněný se souhlasem starosty Ladislava Chlupáče, prostřednictvím tajemníka městského úřadu Milana Čigáše, začátkem dubna na webových stránkách a mobilní aplikaci města odpovědělo 249 občanů.

Výsledky zachycují určitá zafixování aktuálního stavu myšlení, starostí a naděje občanů Litoměřic od 3. 4. do 10. 4. 2020. S uvolňováním restriktivních opatření se už jistě pocity i faktický stav začíná měnit. Dnes mohou být vnímány jinak a kupříkladu za 2 měsíce zcela odlišně a účastníci to budou moci porovnat.

Dotazník vyplnilo 30 % dotazovaných ve věku do 40 let, 53 % ve věku od 41 do 60 let a 17% ve věku nad 60 let. 126 respondentů bylo středoškoláků s maturitou, 96 vysokoškoláků a 27 občanů s jiným vzděláním.

Odpovědi na otázky
V současné době od vyhlášení nouzového stavu se respondenti nejvíce věnovali odpočinku, domácím pracím, surfování na internetu a sociálních sítích, sledování TV, rozhlasu či péči o děti. Současný stav v respondentech nejvíce vyvolával pocit, že to zvládnou, obavy z nemoci blízkých, přátel, energii (pomáhat), získání nadhledu, obavy z dalšího šíření pandemie a strach z budoucnosti a obavy ze smrti blízkých a přátel.

Respondenti se v současné době nejvíce obávají omezení zájmů a možností v rámci cestování a turistiky, omezení společenských zájmů a možností a maření svých osobních plánů. Překvapivě ztráta práce, existenční ohrožení a nedostatek finančních prostředků vyvolávaly nejméně obav. 131 respondentů uvedlo, že respektují a dodržují opatření, která byla vyhlášena spolu se stavem nouze, 98 respondentů je vítá jako důležitou prevenci, 14 respondentů se jim podřizuje pouze kvůli sankcím a 6 respondentů je považuje za omezování svých práv.
Respondenti se u svých blízkých, sousedů či spolupracovníků nejčastěji setkávají s optimistickou a aktivní, akční náladou. Méně než polovina respondentů se setkává s náladou pesimistickou a rezignovanou.

Nejčastější reakcí blízkých, sousedů a spolupracovníků je vzájemná pomoc, upevnění vztahů, posílení komunikace. Pouze třetina respondentů uvedla, že došlo k přerušení kontaktů.

Podle respondentů získávají největší pomoc lidé od svých zaměstnavatelů. Převážná část považuje pomoc od města Litoměřice, od institucí a bank za dobrou. Nejvíce nedostačující pomoc vnímají respondenti od státu (39 % respondentů).
Většina respondentů (68 %) považuje informace vlády a veřejných institucí za dostatečné.
Naprostá většina občanů (89 % respondentů) považuje nošení roušek za přínosné.

Návrhy na zlepšení
Podle respondentů (14 respondentů) by se měla zlepšit distribuce ochranných pomůcek pro obyvatele Litoměřic. Pomoc by měla přijít nejen od státu, ale i od města Litoměřice. Obyvatelům se nelíbí, že na rozdíl od jiných měst a obcí neposkytli občanům dezinfekci a roušky.
Dále by se podle respondentů (14 respondentů) měla zlepšit komunikace od města a státu. Požadují lepší objektivní informovanost o nakažených a to nejen na úrovni okresu Litoměřice, ale i ve městě samotném. Dále by si respondenti přáli lepší informovanost o úmrtích – jejich stáří, a zda již byli nemocní. Respondenti požadovali zveřejnění jasného plánu, co bude dál.

Někteří respondenti (10 respondentů) byli pro ještě přísnější opatření v době karantény a opatření měla podle nic přijít už dříve.
Část respondentů (13 respondentů) kritizuje rozhodování vlády. Nelíbí se jim měnění rozhodnutí ze dne na den a jejich rozhodování bez konzultace s odborníky. Podle 4 respondentů by měla vláda rezignovat.

O co respondenty situace připravila
Nejvíce respondentů (88 respondentů) uvádí, že jim nejvíce chybí kontakt s přáteli, se spolužáky a s rodinou. Matky často zůstávají doma s malými dětmi a chybí jim běžný kontakt. Starší lidé si připadají osamělí, protože je rodina z obav, aby své rodiče nakazili, nenavštěvuje a nemají si tak s kým popovídat.

57 respondentů uvádí, že je situace připravila o plánovanou dovelenou na horách, u moře či v tuzemsku.

Podle 40 respondentů je situace připravila o část příjmů. Nemohli otevřít svůj podnik, ztratili zaměstnání či si nemohli najít brigádu či jiný přivýdělek. Naopak někteří respondenti v této době pracují více, než je běžné, zrušili jim organizace dovolené a už jsou vyčerpaní.
22 respondentů uvádí, že je situace připravila o jejich zájmy, jako jsou například divadla, kulturní akce, festivaly, sportovní utkání a vystupování před veřejností. Třem respondentům chybí točené pivo.

9 respondentů uvádí, že situace připravila o možnost chození do školy. Podle některých je distanční výuka neefektivní a nemají jistotu, jak budou probíhat maturitní a státní zkoušky a přijímačky na střední a vysoké školy.

Dále jsou respondenti (8 respondentů) omezeni ve sportu. Nemohou jít do sportovních hal, bazénů a přišli o sportovní sezónu.
Několik respondentů (5 respondentů) uvádí, že musela být odložena jejich svatba či někoho blízkého.

Co respondentům daná situace přinesla
Podle nejvíce respondentů (32 respondentů) situace přinesla prohloubení a upevnění vztahů v rodině a s partnery. Lidé doma tráví více času a tak se můžou více věnovat společným aktivitám. Situace dále přinesla lepší komunikaci s přáteli a příbuznými (podle 7 respondentů).

22 respondentům přinesla současná situace spíše jenom obavy o své blízké, pocit bezmoci, stres, nejistotu a u některých až psychické problémy.

Podle respondentů je nyní více času na to se věnovat dalším aktivitám (15 respondentů). Jedná se převážně o vaření, uklízení, cvičení a procházky v přírodě. Podle 15 respondentů jim situace poskytla čas na seberozvoj.

Podle 16 respondentů se díky současné situaci zamysleli nad tím, co je v životě opravdu důležité. Spoustu věcí podle nich člověk vůbec nepotřebuje. Uvědomili si, že peníze nejsou to nejdůležitější. 13 respondentů se díky situaci zamysleli nad budoucností.
15 respondentů uvádí, že situace přinesla vzájemnou pomoc a solidaritu. Řada z nich se aktivně zapojuje v pomoci např. šitím roušek či dobrovolnictvím.

14 respondentů uvádí, že si pořádně uvědomili důležitost zdraví, kterému dosud nevěnovali takovou péči.
Podle 14 respondentů se nyní projevil pravý charakter některých lidí a to jak v dobrém i ve špatném slova smyslu. Lidem se nelíbí chamtivost některých spoluobčanů. Naopak oceňují lidi, kteří pomáhají.

9 respondentů uvádí, že jim situace přinesla zvolnění. Uvědomili si, že není s ničím kam pospíchat.
7 respondentů se zamyslelo nad tím, že současná situace je prospěšná pro naši planetu – klid a lepší čistotu vzduchu.

Reakce na omezení volného pohybu
Podle 73 respondentů je zákaz volného pohybu nijak neomezuje. Důvodem je, že velká část z nich vlastní dům se zahradou nebo to mají blízko do přírody, kam se chodí pravidelně procházet. 61 respondentů považují zákaz za nutné zlo a věří, že je potřeba. 13 respondentů uvedlo, že je zákaz volného pohybu omezuje a je to pro ně nepříjemné. Dalších 10 respondentů uvedlo, že zákaz respektují. 40 respondentů uvedlo, že na ně působí zákaz volného pohybu negativně, pro řadu až depresivně. 13 respondentů uvádí, že situace se podle nich dá zvládnout i když je pro ně trochu nepříjemná. 7 respondentů uvedlo, že je pro ně zákaz omezováním lidské svobody.

Souvislosti
Zajímavé až překvapivé jsou statisticky významné rozdíly v odpovědích jednotlivých skupin respondentů.

Podle pohlaví:
Ženy statisticky významně častěji než muži uváděli pocit úzkosti – obávám se, přesně nevím čeho, omezení zájmů/možností (sportovních), omezení zájmů/možností (společenských), omezení zájmů/možností (cestování/turistika), ale i pocit, že to zvládnu. Dále učení se s dětmi, péče o děti a učení se s dětmi.

Muži statisticky významně častěji než ženy uváděli jenom práci z domova.

Podle vzdělání:
Středoškoláci statistický významně častěji než vysokoškoláci uváděli maření svých plánů osobních, partnerských/rodinných, maření svých pracovních plánů, obavy z existenčního ohrožení, obavy z nemoci (blízkých, přátel), obavy ze smrti (blízkých, přátel), Obavy z dalšího šíření pandemie, strach z budoucnosti – z toho co bude, ztráty práce (včetně brigád), nedostatku finančních prostředků, strach z neznámého a pocit úzkosti – obávám se, přesně nevím čeho. Odpovídali statisticky významně častěji také u učení se dětmi, sledování TV, rozhlasu, odpočinku a vnímali větší pomoc od státu. Vysokoškoláci statisticky významně častěji než středoškoláci uváděli práci z domova, omezení zájmů/možností (cestování/turistika) a omezení zájmů/možností (společenských) a vnímali větší pomoc od města Litoměřice.

Podle věku:
Statisticky významně častěji než další dvě věkové skupiny uváděli respondenti ve věku 21-40 let maření svých osobních, rodinných a pracovních plánů a překvapivě pesimistické až rezignované nálady ve svém okolí. Respondenti ve věku 41-60 let uváděli ve vykonávaných činnostech – „jsem v práci“ a vnímali větší pomoc od svého zaměstnavatele. Respondenti ve věku nad 60 let uváděli v činnostech odpočinek, domácí práce a vnímali naopak optimistickou náladu a posílení komunikace.

PhDr., Mgr. Štefan Medzihorský
Rektor Vysoké školy aplikované psychologie

NAHORU